Od čeho potřebujeme záchranu? (Polemika nad náboženským zneužitím Boží záchrany v Kristu)
Toto náboženství totiž hlásá, že předmětem a smyslem záchrany je změna vašeho tělesného života, což je v přímém protikladu k pravému evangeliu. Asi všichni tak nějak cítíme, že pokud bychom mohli definovat tuto tesknou fyzickou existenci, asi nejlepší definice by byla, že je to utrpení, nebo snaha o eliminaci utrpení. Každý z nás se snažíme eliminovat utrpení na nejnižší možnou úroveň, ačkoliv vyhnout se mu nikdo samozřejmě nemůže. Paradoxně sám Ježíš zde na Zemi velmi trpěl a pokud bychom tedy použili onu náboženskou rovnici- Ježíš trpěl za nás, takže my už trpět nemusíme, vidíme v ní zjevnou nesmyslnost. Křesťanství vyzývá v následování Krista skrze tělesné skutky, ale (jak už je jeho zvykem) naprosto iracionálně se vyhýbá následování i v utrpení.
Celá tato šaškárna zachází tak daleko, že křesťanští pastoři v drahých oblecích a za velké peníze ostatním říkají, jak moc je důležité nebýt jako svět. Ale pojďme k samotné záchraně, kterou člověk potřebuje. Křesťanství jednak říká, že člověk potřebuje záchranu od hříchu, druhým dechem ale dodává, že člověk potřebuje záchranu od utrpení a špatné morálky či tělesných návyků. Že to celé nějak jde ruku v ruce, protože spasený člověk začne automaticky být morálně lepší člověk a bude se nějakým způsobem "vyhýbat hříchu"- což má být nějaký druh fyzické činnosti.
Záchrana v podání křesťanstva má tedy být jakási dvojitá. Jednak láká na to, že Bůh vás zachrání před sebedestruktivním chováním, před hanbou, utrpením, špatnými návyky a místo toho vám zprostředkuje hezký tělesný život, pěknou rodinu a dá vám prostředky k tomu, abyste tady žili vzorný křesťanský život, milovali všechny lidi, byli zkrátka takovým morálním (farizejským) vzorem pro druhé lidi. Druhá záchrana je pak záchrana pro věčnost, tedy, že Ježíš vzal vaše hříchy na sebe a poskytl sám sebe jako oběť za vaší zkaženost, která nemohla být nijak jinak zachráněna.
Problémem ale zůstávají ony rohy, které stojí mezi těmito dvěma způsoby záchrany. Jedno totiž vylučuje druhé. Pokud by totiž Bůh zachránil tento váš tělesný hříšný život již zde na zemi a poskytl vám duchovní podporu pro to, abyste mohli žít tělesně život, který by ho uspokojil, přestává být ona oběť Božího Syna efektivní, ba co víc, dělá jí to úplně a zcela zbytečnou. Jelikož Boží oběť poskytuje naprostou a kompletní záchranu od tohoto života smrti (odplatou za hřích je smrt) a Kristus se opravdovým věřícím stává jejich životem, jejich skutky a všemi věcmi před Bohem. Naopak křesťanské náboženství si neustále drží vlastní tělesné skutky a tvrdí, že jsou nezbytné pro spasení (záchranu). A dokonce si je hýčká a má tu drzost je nazývat Božími skutky, ačkoliv jsou vykonané jimi a jejich tělem smrti a hříchu, které nedokáže konat dobro. (Řím. 7:18-25)
A zde je právě ten satanský podvod na ty, kterým bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl a kteří hledí na viditelné a pomíjivé místo na neviditelné a nepomíjitelné. Takový lidé se pak stávají novodobými farizei, kteří káží morálku a tělesné skutky a výkony, místo dokonalosti Krista a Jeho morálky (svatost) a Jeho skutků (dokonalost). Nelze mít dva druhy záchrany, které stojí proti sobě. Jelikož celé stvoření upadlo do marnosti a zkaženosti, nelze ho napravit nějakým postupným vylepšováním již marného a zkaženého. Jediný způsob jak být s Bohem, který je svatý a dokonalý je být svatý a dokonalý. Ovšem to není záležitosti morálky nebo žití křesťanského života, který končí smrtí jako definitivní důkaz nedostatečnosti a zkaženosti takového života. Potřebuješ zachránit od tohoto života smrti- potřebuješ křesťane zachránit od tvého křesťanského života! Potřebuješ Krista jako svůj život a ne satanské rádoby křesťanské náhražky!
Ovšem to je nemožné, pokud lidé milují své křesťanské životy a tu morální pózu lepšolidí, které vylepšuje sám Bůh, aby mohli žít šťastnější a spokojenější život smrti. To, co Bůh zachránil není toto tělo, které zemře a shnije či se rozpadne v popel. Pro toto tělo a tělesnost není záchrany. Světlo přišlo na svět tmy, aby vydalo svědectví o dokonalosti. Ale lidé si zamilovali tmu víc než světlo. Lidé milují své mrtvé životy, své mrtvé skutky víc než život a skutky Krista, a proto ho za svůj život a své skutky nechtějí. Amen
- "Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.
- Neboť každý, kdo dělá něco špatného, nenávidí světlo a nepřichází k světlu, aby jeho skutky nevyšly najevo.
- Kdo však činí pravdu, přichází k světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“ (Jan 3:19-21)
Komentáře
Okomentovat