Génius průměrnosti
Pod šedivými mračny nekonečně putujícími do nikam, které ženou větry stále se točící v kruhu, pod azurovou oblohou v noci hvězdy posetou, já spatřil jsem dokonalého člověka pro tento svět- spatřil jsem génia průměrnosti. Možná, že tento svět byl stvořen pouze pro něj, aby mohl vyniknout a aby ho mohl milovat. Osvojit si genialitu průměrnosti a být vždy ten, kdo v ní nachází rozkoš a zalíbení. Zapadnout do šedě bezvýznamných dějů a bezvýznamných stále se opakujících myšlenek, bez jakýkoliv ambicí ptát se po smyslů jevů a věcí. Brát vše jako již dané a předem přednesené, brát vše jako již vyřčené a smyslu odpovídající. Nacházet štěstí ve vlastní bezvýchodné konečnosti. Důvěřovat přednesené pravdě o sobě, o světě i o jeho kráse a nebezpečenstvích. Schovat se do průměru bytí a pozorovat svoji existenci ubíhat do neznáma a přitom si neklást žádné otázky. Umění nacházeti smyslu v nesmyslech. Znovu jsem se podíval na génia průměrnosti, jak štěstí chytá do rozevřených dlaní a...