Jak být svatý?

Každé náboženství tohoto světa vede svoji (svatou) válku za své ideály a za své představy o tom jakým způsobem dosáhnouti věčnosti. Veškerá koncentrace a moc náboženství, ať už skrytě nebo otevřeně, staví do středu veškerého úsilí a boje o dobro a svatost jedinou stvořenou bytost- sebe, totiž člověka. 

Od mládí je člověk formován dle vzorce stromu poznání dobra a zla a je mu dobově vštepována morálka skrze lidské instituce a autority. Svět zla paradoxně miluje dobro. Miluje všechny ty hrdiny, kteří chrabře zachraňují utlačovaný a obyčejný lid. Miluje snahu o nápravu a tělesný výkon vyžadující úsilí lidské vůle ke změně k lepšímu obrazu. 

Jedná se o víru, která je esencí veškerého světského myšlení a prostupuje napříč všemi náboženstvími světa a rovněž napříč všemi ideologiemi světa. Došel jsem k jednoznačnému a pevnému závěru, že ateistický materialista má stejné přesvědčení a stejnou víru jako fundamentální puritánský křesťan nebo zapálený new age ezoterik. Všechny spojuje víra v člověka a jeho nápravu, víra v lidskou vůli a snahu, víra v lepší svět stvořený člověkem. Středobodem jejich víry v dobro, a podružně i svatost, je vždy a jen člověk. 

V listu Jakuba můžeme číst, že člověku nijak neprospěje k tomu, aby dosáhl ospravedlnění (tedy svatosti) před Bohem, že věří v Boha, protože jistě i sám ďábel a jeho démoni také věří v Boha, ale bojí se. A proč se bojí? Postrádají spravedlnost před Bohem... 
 Pokud nejsme svatí a dokonalí jsme hříšníci. Neexistuje nějaká hranice nebo nějaká škála, která ukazuje stupně hříšnosti nebo svatosti, jak to předkládá světské myšlení a náboženství. Platí buď jedno a nebo druhé, ale nikdy nemůže platit obojí najednou. Nejsou žádní svatí hříšníci, ani hříšní svatí. Z evangelií a celého Nového Zákona jasně vyplývá, že jsou jen dva druhy lidí. Lidé z Boha a lidé z ďábla. 

Nyní se dostáváme k jádru tohoto zamyšlení a k jádru celého evangelia Ježíše Krista. Jak být svatý a dokonalý? Paradoxně nejstřízlivější pohled a nejvíce sebekritický v této otázce má materiální ateista. Ten totiž chápe, že nelze být svatý a dokonalý v těle, a proto jeho hodnoty jsou stejné jako hodnoty světa, nijak se nesnaží o dokonalost, protože tělesně není dosažitelná pro nikoho, díky tomu že žijeme v tělech, která nejsou dokonalá a svatá, ale nedokonalá, zlá a hříšná. Takový materialista je spokojený s tím co má a ví, že to není úplně dokonalé, ale je to vše, co má. Smrt je koncem matérie a v jeho podání a víře i konec jeho nedokonalé (a přiznejme si to) i trochu zbytečné existence. 

Nicméně morální ateista se pokládá za dobrého člověka, zakládá si na své píli a morálce a případné poklesky a chyby kompenzuje dobrými činy, laskavostí a jinými tělesnými ctnostmi. Veškeré jeho soustředění je zaměřeno na sebe a svou změnu, svojí vůli a touhu změnit okolnosti a vylepšit své já. Žije svůj ateistický morální život jak nejlépe dovede, ale bohužel jeho snaha o to být dobrý (tedy dokonalý) člověk před Bohem naprosto selhává. Před lidmi tomu samozřejmě může být naopak. 

Křesťané nebo jinak světem zvaní "věřící" lidé se zdají být jakýmisi protipóly ateisticky smýšlejících lidí a osobně znám facebookové skupiny, kde jsou tyto dva tábory schopni se bez ustání hádat o tom jestli Bůh je a nebo není. Je to až úsměvné, protože při bližším prozkoumání jsou oba tábory věřící v úplně to stejné- v člověka. Zatímco ateista hlásá, že si svůj osud a život musíš vybojovat a ukázat že jsi hoden, křesťan to natře jinou barvou a hlásá úplně to stejné. Jakmile tuto absurditu člověk prohlédne musí se smát. 

Nezáleží vůbec na tom, jestli věříš v Boha nebo ne, pokud je tvoje soustředění na člověka. Křesťan tedy bude žít "křesťanský život", který je stejně nedokonalý a zlý jako ateistický život a přitom si bude myslet, že jeho tělesný křesťanský život, protože ho natřel křesťanským nátěrem, je lepší než život ateisty? Absurdní! Pokud věříš v Boha bible, potom musíš vědět, že jedině dokonalý člověk může do Božího království. Nikdo s křesťanským životem plným náboženské snahy na věčnost jít nemůže. Křesťan který věří ve svůj křesťanský život věří v sebe- v člověka. 

A nyní přichází ten pověstný zakopaný pes. Svatost nelze manifestovat tělesností! Každý si hned řekne: "No, ale to znamená, že nikdo nemůže být svatý, že nikdo nepůjde do nebe." A řekne si to proto, protože je to něco mimo jeho zkušenost, něco co nedokáže zažít tímto pomíjitelným smrtelným hříšným životem. Je to něco totálně nepraktického pro náš život v těle smrti. Zde přichází kámen úrazu pro každého, kdo má přirozenou mysl neobnovenou duchem svatým. Pro tuto tělesnost je totiž naprosto přirozené, že vše se musí točit kolem ní a nikdy ne jinak. 

Evangelium Ježíše Krista říká, že pokud někdo uvěří, že Kristus před Bohem zcela nahradil jeho pozemský život, že ho odžil za něj a poskytl mu tak dokonalé skutky pro to, aby mohl být svatý, ten je jednou a provždy usmířen s Bohem. Tyto skutky ovšem nejde nikomu ukazovat, aby tělesná pýcha byla zcela eliminována. Slovy ap. Pavla: "Víra vylučuje chloubu". Dnes vidíme dnešní křesťanské farizee, kteří se pyšní svými marnými křesťanskými životy a nechtějí život Krista za svůj život, nechtějí jeho skutky za své skutky. Nechtějí měnit, jejich poklad je jejich tělesnost a sebespravedlnost. 

Nejvíce je podle mě vystihuje podobenství o celníkovi, který věděl, že jeho život je špatný a nestačí Božímu standartu vedle zákoníka, který Bohu děkoval jak moc ho proměnil a dal mu sílu k tomu, že vede tak spořádaný a morální život a není tak špatný a zlý jako prostitutky a jiné živly. Pokrytectví a pýcha, která se skrývá za náboženstvím je Bohu nejvíce odporná. 

Závěr: Neexistuje žádný manuál na to jak tělesně získat svatost. Nejsou žádní svatí muži a žádné svaté ženy, které by chodili po zemi. Svatost je stejně jako víra skrytá. Svatí se můžeme stavět před lidmi ale před Bohem nikdy v těle smrti svatí nebudeme. Pokud nevěříme, že svatost je jen od Boha a jen v Kristu, jsme na cestě snaživce Kaina. Neexistují dobří a špatní lidé před Bohem. Všichni jsou zlí. Pokud nemáš Krista jako své skutky před Bohem, nedovedeš se jich vzdát a odepsat je jako ztrátu, pokud Kristus není tvůj život před Bohem a nedokážeš se vzdát a zemřít tomuto pomíjitelnému marnému životu, potom je jedno čemu "věříš".. Víra bez skutků je mrtvá. Víra vylučuje chloubu. Víra nejde vidět, prožívat a dokazovat. Přijmi Krista za své dobré skutky a všechny věci. Nech ukřižovat mrtvé tělo smrti a choď duchem. Zemři hříchu jednou provždy, buď svatý a dokonalý jako On.